Schopnost agentur zkoumajících veřejné mínění předpovědět správně volební výsledky dost záleží na typu voleb. V případě těch označovaných jako volby prvního řádu–tedy zejména voleb do Sněmovny a voleb prezidentských—se výsledky od předpovědí obvykle příliš neliší.
Volby druhého řádu, v nichž bývá nižší volební účast a v nichž voliči—často i na poslední chvíli–mění své preference, jsou pro průzkumníky veřejného mínění tvrdším oříškem. A možná tím nejtvrdším jsou volby do Evropského parlamentu. Ty nás čekají za měsíc.
Nejenže je v nich u nás pravidelně velmi nízká účast, ale část voličů se také rozhoduje podlé jiných kritérií než v domácí politice. Kupříkladu podle toho, jakou roli hraje ta která strana na evropské úrovni. A jakou šanci budou mít europoslanci té které strany ovlivnit rozhodování o důležitých tématech s dopady na celou EU.
Na druhé straně škály lze najít voliče, kteří se o dění v EU příliš nezajímají. Pokud už k volbám přijdou, budou volit spíše podle toho, jak vnímají domácí politiku. Pro některé jsou eurovolby referendem o vládě.
Důležitá bude v tomto ohledu volební účast. Ta, jak už bylo řečeno, bývá u nás velmi nízká. Eurovoleb v roce 2014 se zúčastnilo jen zhruba 18 procent oprávněných voličů. Těch dalších, v roce 2019, se sice zúčastnilo o deset procent voličů více, téměř 29 procent, ale i tak to byla druhá nejnižší účast v EU.
Pokud bude volební účast opět nízká, doplatit na to mohou zejména strany, jejichž voliči se obecně o evropské dění příliš nezajímají. Patří k nim oba politické subjekty, které tvoří opozici ve Sněmovně—hnutí ANO a hnutí Svoboda a přímá demokracie. A také některé mimoparlamentní strany.
Jejich výsledky se budou odvíjet od toho, jak moc budou jejich lídři schopní mobilizovat voliče s pomocí domácích témat, či s pomocí vyvolávání strachu ohledně údajné neschopnosti EU řešit celoevropské výzvy, jako je nelegální migrace. Z minulých voleb víme, že dostat kmenové voliče k volebním urnám byl problém zejména pro hnutí ANO, které tak nakonec získalo jen 21 procent hlasů. Což je o téměř deset procent méně, než kolik získalo v roce 2017 ve sněmovních volbách.
Když tedy zatím poslední reprezentativní průzkum volebních preferencí před eurovolbami z dílny agentury STEM/MARK přisuzuje hnutí ANO skoro stejný výsledek, jakého hnutí dosáhlo ve sněmovních volbách, je to třeba brát s opatrností.
Z minulých voleb též víme, že zatímco výsledkům v domácí politice zhruba odpovídal čtrnáctiprocentní zisk euroskeptických občanských demokratů, jasně proevropské strany, jako jsou Piráti nebo hnutí Starostů a nezávislých měly ve srovnání s domácí politikou výsledky lepší. Stejně tomu bylo s TOP 09 a s lidovci.
Obě tyto proevropské strany ovšem kandidují letos společně s euroskeptickou ODS, což činí předpovídání velmi složitým. Může se stát, že tento projekt nakonec uspěje, protože voliči ocení, že strany koalice SPOLU, které tvoří páteř vlády, kandidují společně i v eurovolbách. Ale pokus spojit dvě proevropské stany s jednou euroskeptickou může také být propadák.
Jisté je, že výsledky eurovoleb nebudou u nás opět kopírovat výsledky těch sněmovních, a že agentury se opět budou pohybovat na tenkém ledě. Jak moc tyto volby zamíchají domácím politickým děním, se bude odvíjet od toho, jak moc se jejich výsledky budou v případě jednotlivých stran nakonec lišit od jejich vlastních předvolebních očekávání.
ČRo Plus, 9.5.2024