Pro Pražský komorní balet Jiří Bubeníček nedávno nastudoval představení La Strada, příběh o lásce a krutosti z cirkusového prostředí na motivy stejnojmenného filmu Frederika Felliniho. Které další filmy miluje natolik, že podle nich připravil balet? Jak vzpomíná na natáčení seriálu Cirkus Humberto, kde si jako malý zahrál komparz se svým dvojčetem Ottou? A jak se mu s ním, životním parťákem, žilo v těsné maringotce a pak desítky let tančilo?
Vyrůstal jste v cirkusovém prostředí, které mám spojené s magií a zázraky. Jste také romantik?
Asi ano.
Co nejromantičtějšího jste v životě zažil?
Lásku… Mám manželku (Nadina Cojocaru pracuje jako výtvarnice a scénografka, pozn. red.), vychováváme pětiletou Blanku a sedmiletého Honzíka. Snažím se, aby se mnou zažili podobně krásné dětství, jaké jsem měl já. Rád si s nimi hraju a chci, aby se mnou zažívali co nejvíc radosti. S manželkou teď spolupracujeme, pro balet La Strada připravila kostýmy a pomáhá mi se scénografií.
Konečně jsme se s tím dokodrcali k cirkusu, položili jsme ji na zem, abychom si vydechli. Najednou se odněkud přikradl sloní chobot, dýni si přitáhl, rozšlápl ji a sežral.
