Novoroční
projev Andreje Babiše na nás dýchnul atmosférou z dob před rokem 1989. Nejen
proto, že občas nechtěně sklouzl do husákovské českoslovenštiny, ale i proto,
že se prvoplánově a neúprosně nesl v duchu toho, co kdysi zesměšnil Václav
Havel. Tedy jak naše země pod vedením dobré vlády vzkvétá, jak jsme šťastni, a jaké krásné
perspektivy se před námi otevírají.
Babiš
začal slibně. Hned na úvod svého projevu si totiž položil havlovskou otázku,
proč u nás nepanuje radostná spokojenost navzdory tomu, že se České republice
tak daří. Neopověděl si na ni ale. Možná
i on sice zná lidové moudro, že nejen chlebem je člověk živ, jenže kolik máme
toho „chleba“, pan premiér vypočítával tak pečlivě, a sliboval ho ještě víc, že
se už nestačil dostat k tomu, proč nepanuje radostná spokojenost.
Anebo
se k tomu možná dostat nechtěl, protože odpověď je evidentní, ale
nepříjemná: navzdory materiálnímu vzkvétání je něco shnilého v zemi české.
Navíc:
kdyby chtěl Babiš skutečně začít zkoumat to, co je shnilé v zemi české, a proč
u nás navzdory jím vylíčenému vzkvétání nepanuje všeobecná radostná
spokojenost, musel by začít u sebe. Nebo lépe řečeno, u toho, co symbolizuje jeho
i prezidentovo pohrdání některými demokratickými hodnotami, relativizování
Ústavy i právního státu, nebo jeho zatvrzelé odmítání postavit se čelem
k vlastnímu trestnímu stíhání a Evropskou komisí potvrzenému konfliktu
zájmů.
Diagnóza
takových jevů by mohla být zlatým hřebem novoročního projevu, jenže po takovém
zlatém hřebu by musel Babiš odstoupit. Takže zlatým hřebem je nakonec tento
jeho výrok: „Představte si, že bych byl Harry Potter, měl zlatou hůlku, a
proměnil ty projekty [v národním investičním plánu] teď ve skutečnost. Stali
bychom se okamžitě druhým Švýcarskem”.
Krásná
představa, ale má to přinejmenším dva malé háčky. Jeden vězí právě v tom,
že takovou kouzelnou hůlku nemáme, takže si každý může vymyslet kolik chce
báječných projektů, ale politik by měl jedním dechem říct, jak je chce
realizovat a jak je bude financovat. Ještě horší je, že Babiš, který vše
posuzuje jen podle čísel, evidentně vůbec nechápe, že i kdyby se mávnutím
kouzelné hůlky skutečně zrealizoval celý jeho investiční plán, nestali bychom
se ani náhodou druhým Švýcarskem, protože Švýcarsko je Švýcarskem i proto, že
tam platí zákony a slušné mravy. I pro politiky.
Když
už ale premiér zabrousil do říše fantazie, v níž by dokázal velké věci,
kdyby měl kouzelnou hůlku, popusťme uzdu fantazii i my. S pomocí kouzelné
hůlky by kupříkladu prezident Miloš Zeman, předseda Senátu Jaroslav Kubera a předseda
Sněmovny Radek Vondráček mohli snad pronést novoroční projevy, které by nebyly
obsahově tak prázdné, že dokonce i Andrej Babiš zní v tom svém jako
přemýšlivý člověk. Úplně nejlepší by ovšem bylo, kdyby si s pomocí nějaké
kouzelné hůlky naši nejvyšší ústavní činitelé dokázali uvědomit, že jelikož zvládnou
jen fráze a předvádění vlastních předsudků, udělali by národu tu největší
službu, kdyby využili svého práva mlčet a novoročních projevů se vzdali.
Málokomu by chyběly.
Novinky, 3.1.2020