Václav Klaus

Vielen Dank für die Einladung. Gleich am Anfang muss ich sagen, dass ich lange Zeit dachte, dass Kloten nur ein Flughafen ist. Jetzt sehe ich, dass es sich auch um eine Stadt handelt. Das ist für mich eine wichtige Belehrung. Vielen Dank für diese Gelegenheit.

V noci na Prvního máje přišla pro mnohé nesmírně smutná a překvapivá zpráva, zemřel Mirek Macek. Já úplně překvapen nebyl. Před dvěma týdny mi telefonoval, dlouho jsme si povídali a já vycítil, že se blíží konec. Řekl mi, že z vlastního rozhodnutí opustil olomouckou nemocnici, že se vrací domů a že se vzdává jakýchkoliv dalších pokusů o zastavení vážné nemoci. Mluvil vyrovnaně a rezolutně, měl jenom starost o svou ženu Petru. Právě z toho jsem pochopil, že se opravdu loučí.

Před dvaceti lety jsme se sešli na stejném místě jako dnes. Je to už dávná historie nebo jen krátká doba? V životě člověka je dvacet let doba dlouhá. I v životě národa to není jen nezanedbatelný moment. Přesně dvacet trvala naše První republika a odkazujeme se na ni stále.

1. Zítra o půlnoci uplyne 20 let od vstupu České republiky do Evropské unie. My neskrýváme a nikdy jsme neskrývali, že je za úspěšných 20 let existence našeho státu nepovažujeme. Nesouhlasíme s jejím účelovým, jednostranným hodnocením, které u nás dominuje.

Dvacet let je i není dlouhá doba, ale souboj o Evropskou unii a s Evropskou unií je pořád stejný. Když jsme v IVK přemýšleli, jak toto výročí – v našem pohledu nikoli oslavit, ale – důstojně připomenout, přišli jsme na několik nápadů.

Českou politickou scénu zleva doprava, od opozice přes koalici, zaměstnala hádka o „výjimku/nevýjimku“ z tzv. Migračního paktu. Je zarážející, jak snadno se ministru Rakušanovi (a s ním i celé vládě) podařilo spor zahltit detaily a skrze jejich sporné výklady zavléci celý problém do slepé uličky. Tento manévr, usnadněný argumentační nedůrazností opozice, pomohl zakrýt to nejpodstatnější – ČR se ve prospěch EU bez odporu vzdala svého nezávislého práva rozhodovat o tom, kdo u nás může žít.