PODCAST: Zlaté časy reggae jsou pryč, ale nás to i po čtyřiceti letech baví, říká kapelník Švihadla

Po pár měsících se ujal nový název Švihadlo a soubor se stal jedním z hrdých pionýrů stylu reggae v tehdejším Československu. „Ovšem nebyli jsme první ani jediní, například já se v té době snažil navštěvovat co nejvíc koncertů Jany Kratochvílové nebo Yo Yo Bandu, hodně spříznění jsme byli s Babaletem…“

V podcastu Petr Šturma vypráví, že i když k reggae neodmyslitelně patří marihuana, on její konzumaci nikdy příliš neholdoval: „Před revolucí se nedala moc sehnat, no a potom jsem měl několik nepříjemných zkušeností. Jednou nám v Brně přidali nějakou hodně silnou do jídla, což měla být legrace, ale s půlkou kapely jsem strávil zbytek noci v nemocnici.“

Nejsilnější období prožilo Švihadlo v prvních zhruba patnácti letech po převratu, tehdy chodily na všechny jejich koncerty stovky lidí. „Ale nikdy jsme se hudbou neživili, například já jsem dodnes stavebním projektantem. Muzika je jenom velkým koníčkem, a snad i proto mě za celých čtyřicet let nenapadlo, že bych kapelu třeba rozpustil.“

Někdejší popularita reggae se v Česku podle něj už nevrátí. „Nejčastějšími návštěvníky našich koncertů jsou dnes třicátníci a čtyřicátníci. Když občas přijdou lidé dvacetiletí a mladší, vypadají nadšeně a já mám radost, že příště třeba vezmou i své kamarády, ale to se jaksi neděje. Slavní už asi nikdy nebudeme, ale o to ani nejde. Hlavní je, že se bavíme my, a vůbec by mi nevadilo, kdyby se Švihadlo dočkalo i padesátin.“

V podcastu Petr Šturma hovoří i o tom, že se muzice věnuje navzdory celoživotně špatnému sluchu, nebo o své vášni pro cyklistiku: „V zimě se chystám na kole do Kambodže a pak co nejdřív taky do Nepálu,“ říká: „Tam se mi zatím líbilo snad ze všeho nejvíc, tak chci tu krásu ukázat i svým dětem.“