V poslední době je nejen ve videohrách na vzestupu žánr tzv. „kosmického hororu“, inspirovaného dílem spisovatele H. P. Lovecrafta. Je to žánr, který tematicky i vizuálně staví na konceptu hrůzy tak nezměrné, prázdnoty tak nekonečné, temnoty tak bezedné či bytostí tak cizích a odlišných, že na to v lidském slovníku chybí výrazy a lidská mysl se hroutí pod tou představou. Pokud je ale na jedné straně pomyslného spektra tahle hrůza, co je na té druhé straně? Jakási nezměrná krása, nedosažitelná vznešenost, božská nádhera, pro kterou nám také chybí slova a zanechává nás v ohromeném úžasu. Tímto vznešeným elementem je prosycena třeba velká část hry Elden Ring: ohromující vznešeností a krásou některých bytostí či lokací (dokonalým zosobněním tohoto jevu je závěrečný boss). A tento element je silně přítomen i ve hře Stellar Blade, podtržen nejen estetikou, ale také nevídaným technickým zpracováním či úchvatnou hudbou.
- Platforma: PS5
- Datum vydání: 26. 4. 2024
- Výrobce: Shift Up (Korea)
- Žánr: Akční adventura
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 30 GB
- Herní doba: 30+ hodin
- Cena: 1799,- Kč (Alza)
Jedna z „těch“ her
Během hraní jsem narážel na pasáže tak absurdně megalomanské či tak nezvykle detailně propracované, že mne opakovaně napadlo: taková hra zkrátka nevznikne jen tak, tradičními metodami vývoje. Takhle vznikají pouze výjimečné hry, kde do tvorby autoři nalijí absolutně všechnu péči, které jsou schopní, přičemž zároveň mají dostatek času a financí, aby si to mohli dovolit. Korejské studio Shift Up mělo záměr po úspěšných mobilních hrách přejít k AAA hrám pro počítače a konzole (v roce 2019 to ještě byly PS4 a X1), pro což si také licencovali uznávaný Unreal Engine 4, aby z jeho grafických možností vyždímali maximum. Jejich hra, v té době přezdívaná „Project Eve“, zaujala zástupce firmy PlayStation natolik, že s nimi uzavřeli smlouvu na konzolovou exkluzivitu a hru nasměrovali na novou generaci svého stroje, PlayStation 5).
Takhle vznikají výjimečné hry, do kterých autoři nalijí absolutně všechnu péči.
Tento krok vyslal tvůrcům hry jasný signál, že se jim opravdu daří stavět něco mimořádného a zároveň považovali exkluzivní dohodu s PlayStation za prestižní příležitost ukázat celému světu, čeho jsou schopní. Podpořeni těmito faktory i novou finanční injekcí tedy ještě přitlačili na pilu a výsledkem je opravdu hra, která místy působí, jako kdyby se tvůrci vyloženě předváděli – ať už to jsou absurdní grafické detaily na postavách i prostředí nebo třeba naprosto megalomanské pasáže s útěkem hroutícím se prostředím, které jako kdyby vyzývaly na souboj sérii her Uncharted s jejími „filmovými momenty“. Tahle hra mne zkrátka znovu a znovu zarážela absurdní kvalitou zpracování, kterou rozhodně není možné přehlédnout. Pokud jde o celkový dojem z vizuálu hry, měl jsem obzvláště v poslední třetině hry pocit, že hraji jednu z malé hrstky skutečně „next-gen“ titulů, přičemž srovnání snese snad pouze s vizuálem hry Ratchet & Clank: Rift Apart.
Měl jsem pocit, že hraji jednu z malé hrstky skutečně „next-gen“ titulů.
Soumrak lidstva
Příběh vypráví o ponuré budoucnosti lidstva, které bylo téměř dokonale vyhlazeno monstry přezdívanými „Naytiba“. Části populace se povedlo uniknout na orbitální stanici přezdívanou „Kolonie“ a hrstka lidí přežívá také v posledním pozemském městě Xion, kterému ale dochází zásoby i zdroje energie. Hlavní hrdinkou je bojovnice EVE, seslaná s výsadkovým týmem spolubojovnic jako sedmá výprava na povrch Země, aby se pokusila zlikvidovat jednu z největších Naytib. Výsadek je ale brutálně zmasakrován a samotná EVE přežije pouze díky tomu, že ji vážně zraněnou zachrání průzkumník z Xionu jménem Adam. S jeho pomocí a za podpory několika dalších obyvatel města se následně EVE vydává na výpravy za získáním zdrojů pro umírající poslední město i odhalením lokace nejmocnější Naytiby – naděje spočívá v tom, že podobně jako včelí úl, také Naytiby by mohly padnout, pokud bude zničena jejich „královna“.
Sedmá výprava na povrch Země, s cílem zlikvidovat jednu z největších Naytib.
Celková zápletka je zajímavá a nabízí nejen napínavé hledání nejmocnější Naytiby, ale také postupné odhalení historie celé války v zapomenutých podzemních laboratořích, tak trochu ve stylu Horizon Zero Dawn. Můžete se tedy spolehnout i na pár dramatických zvratů a odhalení, z nichž minimálně některé překvapí i dlouholeté fanoušky žánru. Není žádné tajemství, že tvůrce pro jejich hru inspiroval titul Nier Automata, nicméně nečekejte doslovnou kopii. Ačkoliv mne tedy odhalování záhad a osudu tohoto světa i jeho postav hodně bavilo, musím přeci jen ukázat na určitý aspekt příběhu jako na jednu z mála slabin, konkrétně pokud jde o dialogy. Jakkoliv je nosný příběh silný, dialogy samotné jsou velmi jednoduché až naivní, přičemž na nepřirozenosti jim dodává také určitý styl, kterého jsem si všiml u více korejských her i filmů – jde o ponechávání některých vět nedokončených, což místy působí zkrátka podivně.
Survival horor pasáže
Již před měsícem jsem ve svých dojmech z dema upozorňoval na krátký náznak přítomnosti střelných zbraní i strašidelnějších pasáží ve hře. To jsem ale ještě zdaleka netušil, jak moc budu mít pravdu a nakolik tyto dva elementy budou ve hře vynikat. Pokaždé, když sestoupíte do jedné z těch tajných podzemních vojenských laboratoří ze začátku válečné éry, hra se víceméně dokonale přepne do žánru survival hororu, takže se během opatrného průzkumu potemnělých chodeb musíte soustředit kromě jiného na zásobu lékárniček i střeliva. Navíc vám hra zcela vypne možnost boje na blízko v těchto lokacích (příběh obsahuje „technické“ vysvětlení tohoto jevu), takže se opravdu jedná o citelně odlišný herní žánr, než zbytek hry – připomíná zkrátka Resident Evil nebo Dead Space.
Hra vám zcela vypne možnost boje na blízko v těchto lokacích.
K dispozici přitom máte několik zbraní, jejichž sílu, formu i třeba množství munice si postupně odemykáte a vylepšujete ve stromu schopností. Kromě relativně klasické pušky je zde brokovnice, odpalování několika předem „uzamknutých“ naváděných raket na cíl nebo energetický paprsek, který vás na chvíli znehybní a odzbrojí, než se dostatečně nabije a odpálí. Také nepřátelé jsou v těchto pasážích hry unikátní a často jsou v potemnělých koutech laboratoří poschovávaní tak, aby vás zaskočili nebo rovnou i vylekali. Právě zde nejvíce oceníte přítomnost drona, který vám létá nad hlavou a svítí reflektorem tam, kam se zrovna díváte. Samozřejmě nechybí ani bossové s unikátními mechanikami pro tyto pasáže. Jakkoliv je zbytek hry také skvělý, jakožto velký fanoušek survival horor žánru a stříleček jsem si právě tyto segmenty hry užil nejvíce.
Akce, obtížnost a mise
Většinu hry ale samozřejmě budete bojovat nablízko, ať už v relativně sevřenějších koridorech ruin rozpadlých měst nebo v otevřené krajině zdevastované pustiny. Souboje nablízko mají svým tempem i zaměřením rozhodně blíže k soulslike žánru než k divokým rubačkám typu Devil May Cry nebo Bayonetta. Jsou o zlomek pomalejší a zásadní roli v nich hraje schopnost odrážet údery protiúderem nebo úskokem. Obě tyto mechaniky často děsí hráče s pomalejšími reflexy, ale zde máte možnost je postupně citelně usnadnit jak odemykáním souvisejícího stromu schopností, tak speciálním vybavením. Ve výsledku jsem si tedy jistý, že naprosto každý hráč bude schopný hru dokončit, obzvláště na nižší z nastavitelných obtížností. To ale neznamená, že by vám občas nějaký ten boss nedal zabrat, než ho natrénujete. Každopádně platí, že soubojový systém je velmi zábavný a díky skvělým mechanikám, animacím nebo třeba i haptické odezvě budete mít vyloženě radost z každého úderu či gymnastického manévrování vaší postavy. Kromě vašeho unikátního meče jsou střelba nebo granáty k dispozici i během bojů v otevřeném světě.
Souboje nablízko mají blíže k soulslike žánru než k divokým rubačkám.
Naštěstí tohle není jedna z těch her, kde byste nestihli nebo nemohli během průchodu odemknout všechny své schopnosti. Ačkoliv je jich docela hodně, hra nabízí prakticky neomezenou možnost se vracet do starších lokací a farmit tam zkušenosti. Kromě toho je ve hře také mnoho vedlejších misí, které vám okoření aktuální lokaci i vás občas pošlou do těch již prozkoumaných. Některé z nich jsou nudnější (zabít určitý počet určitých nepřátel), ale jiné jsou nápaditější, příběhové a odemykají třeba i nové části mapy s různými překvapeními, nebo lepší nabídku zboží i několika obchodníků. Pokud se vám hra bude líbit a soubojový systém vás bude bavit, nejspíš rádi všechny vedlejší mise splníte – osobně jsem třeba vyloženě chtěl pomoci několika mým oblíbeným postavám s jejich záležitostmi. Musím ale uznat, že se občas může dostavit pocit nastavované kaše nebo recyklovaného obsahu.
Audiovizuální nirvána
Jak již bylo mnohokrát řečeno, hra je mimořádně nádherná a to jak po estetické, tak i po technické stránce. Týká se to jak půvabných postav, tak místy opravdu megalomanských bossů, nádherných krajin s rozpadajícími se troskami měst a také všemožných speciálních efektů, doprovázejících divokou a místy skutečně epickou akci. S ohledem na zápletku hry a zveřejněné upoutávky asi nikoho nepřekvapí, že se podíváte také do vesmíru, přičemž celá pasáž s výstupem napříč gigantickým „orbitálním výtahem“ patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy ve hrách viděl. Vaši půvabnou hrdinku si můžete obléct do několika desítek postupně odemykaných oděvů, ale také třeba zcela změnit její účes. Navíc bych si troufnul tvrdit, že ve hře najdete i půvabnější postavy, než je ona.
Hra je mimořádně nádherná po estetické i technické stránce.
Hra nabízí trojici grafických režimů, které jsme podrobně rozebrali v tomto našem speciálu. Poučen informacemi z něj jsem většinu odehrál v nastavení „balanced“, kde hra vypadá na velké 4K televizi nádherně a ostře, přičemž zároveň běží většinu času blízko 60 snímkům za vteřinu (s občasnými propady směrem k 50, za podpory VRR). Jediné citelnější škobrtnutí plynulosti jsem zaznamenal, pokud došlo k explozi několika výbušných barelů zároveň – z nějakého důvodu tato konkrétní mechanika není ideálně optimalizována, ale objeví se ve hře jen občas. Na žádné další technické problémy jsem nenarazil. Výborný dojem dělá také mimořádně epická orchestrální hudba, na které se podílel jeden ze skladatelů Nier Automata soundtracku. Zároveň ale hra používá také dojemné melancholické písně pro klidnější pasáže ve zničené krajině. Anglický dabing je kvalitní, ačkoliv občas možná tak docela neladí se vzhledem postav.
Závěrečné dojmy
Je to otřepaná fráze, ale opravdu zde platí, že tak trochu závidím těm, kdo hru mají teprve před sebou. Jsem si docela jistý, že na vás čeká podobná kombinace nadšení a úžasu, jakou jsem u jejího hraní zažil já. Pokud jste tak ještě neučinili, doporučuji si tedy náležitě vyčistit kalendář na víkend – ačkoliv má být venku nádherně, troufnu si tvrdit, že tahle hra je ještě hezčí. Pokud byste šli odhodlaně pouze za plněním hlavních příběhových misí, hádám že vám hra zabere zhruba dvacet hodin. Pokud ale budete plnit i ty vedlejší, snadno to bude dvojnásobek. Na konci hry vás čeká těžké rozhodnutí a následně jeden ze tří možných závěrů příběhu – pro ten nejlepší zřejmě musíte mít splněny všechny vedlejší mise ve hře. Odemkne se vám také nová obtížnost a další bonusy pro druhý průchod hrou.
Recenze
Stellar Blade
Mimořádně nádherná a propracovaná hra, s báječným bojovým systémem, nezapomenutelnými bossy i lokacemi, pestrou hratelností a zajímavým sci-fi příběhem. Téměř na každém kroku budete obdivovat talent a pečlivost tvůrců. Takhle si představuji "výkladní skříň konzolí nové generace", u které je na místě žasnout a zatleskat.
Líbí se nám
- Preciznost a hloubka bojového systému
- Epický orchestr i melancholické písně
- Estetická i technická kvalita vizuálu
- Zajímavá sci-fi zápletka
- Survival horor pasáže
- Orbitální výtah
- Tachy
Vadí nám
- Občasná recyklace obsahu
- Poněkud slabší dialogy
Já bych řekl, že recenzenty zaujalo to houpající se poprsí a prosvítající prsní dvorce hlavní hrdinky.
Bezva recenze, já snad ani nedospím, pošta by měla s důležitým balíčkem 😁 jezdit už ve 2h ráno,sakra😁
Pěkná recenze a díky, rozhodně pořídím i přesto, že Sony už se zase předvádí a „cenzurují“ se nápisy na zdech, protož náhodou ve spojitosti s neonem tvoří „Hard R“, což jak jsem se dozvěděl má prý rasistický podtext.
Do estetiky nijak nezasahují, holej zadek nechali a to je jim ke cti. Tohle bych fakt neřešil, a pokud šlo skutečně o omyl, není důvod v tom hledat nějaký skrytý význam.
Nezůstalo jen u toho ale i oblečky se cenzurují.
https://ibb.co/6D0ryK8
https://ibb.co/ThBBX8w
Jako, osobně mě to moc neštve protože stejně bych takový obleček na postavě nepoužil ale tady jde o princip, obzvlášť jak se všude chlubili že žádná cenzura nebude.
Pokud se dobře pamatuji, tak zrovna u tohoto screenshotu se ukázalo, že šlo o „fanouškovský photoshop ve snaze ukázat, co máme čekat od cenzorů“?
Taky jsem to považoval za photoshop vzhledem k tomu, jak amatérsky to vypadá a je tam znatelný rozdíl v odstínech, ale není.
https://youtu.be/ad3xRa34mkg?si=35v6Fnjm7-0F3Swg&t=132
A není to jediný kostým
https://pbs.twimg.com/media/GMAsaZfXcAAJVBd?format=jpg&name=medium
Jako OK, jak říkám není to něco co bych na postavě měl déle než jen v menu ale tohle je prostě na palici, buď to mají vydat bez změny nebo to měli změnit dávno před vydáním a nechvástat se, jak to nebudou nikde nic cenzurovat. Tohle je vyloženě klamná taktika a vy……ní s hráči.
Chybí mi tam klasické singleplayer mikrotransakce….takze za me 5/10
Takhle vypadá recenze a hodnocení od normálních lidí. Ne jako zaujaté uměle snižované hodnocení, kvůli woke kultuře jako u IGN. Snad se k tomuhle kousku někdy v budoucnu dostanu
Vypadá to dobře. Myslím, že si ji „zahraju“ na Youtube. To bude stačit.
kdy PC? doufám že teda bude, když to původně dělali i pro PC tak to snad jentak nezahodí a na PC se vykašlou
Zahral bych si, ale asi nedohral,mozna koupim, chvili u toho budu a pak to dohraju na youtube. Chtelo by to vice casu, tech 12 hodin travenych praci (8+1.45*2 cesta + 0.5 statem vnucena obedpauza) me nici.
Pěkně zpracovaná recenze díky
Skoda ty absence lokalizace…
Po velmi dlouhé době uvažuji o hře na základě recenze. Chápu tedy dobře, že na povrchu jde o Souls hru a v podzemí o DeadSpace hru? V jakém poměru? Předpokládám, že Souls rovina převládá (toto není pro mne na škodu, kdy druhou rovinu bych vnímal jako zpestření). Jednoduché dialogy paradoxně vítám, protože pokud jsem se díval dobře hra neobsahuje cz titulky. P.s: Tedy oni po přechodu na PS5 zůstali při Unreal 4?
Ten poměr povrchu (sekačka) a podzemí (střílečka) je zhruba 7/3 řekl bych, možná 8/2.
Zůstali u Unreal 4, ale vyždímali z něj maximum.
Ok. Čekal jsem 10/1 tedy i 8/2 je příjemné překvapení.
ocividne ten nablyskanej zadek na nekoho funguje
Poslední dobou si všímám že mně 90% světově oslavovaných her jako třeba toto, nebo God of War hry, které mají 9/10 až 10/10 – úplně mýjí. Všichni to strašně opěvují tak si to naivně koupím a pak se musím nutit do hraní a většinou to ani nedohraji. Takže poslední dobou už ani ta hodnocení v těch recenzích pro mně nejsou vypovýdající. Tady jsem hrál demo a absolutně mně to nechytlo, neoslovilo mně na tom vůbec nic. Asi začínám být starý a zapšklý…
90% světově oslavovaných her tě nebaví… To asi nebude chyba těch her. Není to prostě tak, že už tě obecně nebaví hry? Za to „mýjí“ každopádně zasloužená krize středního věku.
GoOdTiMe Dobře vystiženo.
Neboho nebavi hrat uplacene hry. Viz gow ktery nedohralovic nez 60% hracu podle trofeji.
Což platí o naprostý většině her. Casual hráči hry nedohrávají. Mimochodem, co je to „uplacená“ hra? Jakože opravdu věříš tomu, že recenze si běžně vydavatelé platí? Ano, Gow (především pak 2018) je, řekl bych, lehce nadhodnocená hra. Ale za recenze opravdu nikdo nedal ani dolar. Zaprvé je to extrémní risk, zadruhé je daleko lepší platit za skutečnou reklamu.
No je to dobrá otázka, možná hodná nějakého širšího zkoumání, třeba nějakého studenta vysoké školy, protože odpověď určitě nebude takhle jednoduchá.
Třeba k vánocům jsem si koupil Spidermana 2 a ten mně bavil strašně moc. Dokonce tak že je to moje první hra kde mám platinovou trofej.
Takže bych neřekl že je to tím že by mně nebavily hry. Když vyšlo D4 – tak mně týden nikdo neviděl a nevěděl jestli žiju, na launch jsem viděl vycházet sluníčko a měl jsem nakoupené energy drinky, čaje, sušenky a jídlo na týden.
Takže čas od času se stane že vyjde něco co mně absolutně pohltí a vstanu ráno v 6 hodin i bez budíku abych si ráno stihnul trochu zapařit. Jen je to méně a méně často a tyhle hry jako GoW nebo tady ten Stellar blade mi přijdou jako vlastně hry které jsem hrál už milionkrát.
Víceméně koridor, který mám projít a všechny v něm pomlátit, pak vyřešit nějakou stupidní hádanku abych mohl do dalšího koridoru.
To jsem hrál už tolikrát že prostě se musím nutit do toho abych to dohrál. Ale třeba Uncharted mně bavilo a ten poslední jsem si dal dokonce 2x i když je to vlastně stejný princip, ale prostě to má něco navíc, asi audiovizuál, napínavost, vyprávění, výprava. Ale musí to být fakt něco extra aby mně to chytlo.
Proto mně pak udivuje že má God of War 10/10 a občas mi to přijde spíš jako že všichni ti novináři čekají že tomu celý svět těch 10/10 dá a i když oni mají třeba pocit že je to lepší 7čka, nebo slušná 8smička tak tomu radši taky dají těch 10/10 aby se vyhnuly hejtu a nevypadali jako pitomci.
Taky zajímavej příběh byl ta hra Mad Max. Všude to mělo něco jako 6/10 někdy 7/10 a někdy i těžkejch 5/10 a za mně to bylo lepší než ten God of War. A já bych tomu dal klidně něco jako 8,5/10
Takže jak říkám je to celkem komplikovaná otázka na kterou není jednoduchá odpověď. Určitě na tom má podíl, že hraju hry už přes 25 let (je mi 34), takže jsem toho asi už dost viděl a zažil a prostě hry typu GoW které nemají aspoň ten openworld abych měl aspoň iluzi že si můžu dělat co chci a zárověň jsou silně repetitivní (koridor bum bum hádanka -> a fůrt dokola) tak mně nebaví. Proto mně udivuje že něco tak jednoduchého může dostat 10tku nebo 9tku.
Na druhou stranu i chápu, že 100 lidí=100 chutí a že nemalý podíl na tom že mně 10tkové hry dost často míjí, je že jsem asi už za zenitem.
To spíš bude o preferencích tím pádem. Zrovna Spiderman 2 je pro mě definicí mainstreamu, takže bych nečekal, že někoho, kdo má problém se Stellar blade, bude bavit zrovna to. Navíc, a to si nebudeme lhát, ta platina je ne úplně záživnej grind v případě Spidermana.
Jsem rád, že konečně vidím pár lidí mít na nové GoW stejný názor. Fakt jsem se těšil až si tu hru dám vzhledem k tomu jak vychvaovaná byla, ale jako fanoušek původních PS2 her jsem byl hodně zklamán. Kamera přilepená na rameno, souboje neodměňující skill, omezený movement a otravný writing udělaly z dřív unikátní série generickou third person akci. Hellblade bylo provedené výrazně lépe prakticky ve všech ohledech a mělo tu slušnost se netáhnout tak dlouho.
U God of War mám to samé, mne tam totiž nesedí soubojový systém, který mne nebaví.
Mě u moderních Gow vadí ten šílenej level design. Za prvé ho prostě neumí, za další za něj schovávají loadingy a vytváří dementní primitivní sekvenční puzzly. Není nad to se každých pět minut někde tlačit skrze škvíru, protože stařičká PS4 se potřebuje nadechnout.
Mozna nadesel cas si dat od her pauzu… u me jde cerstve po ctyricitce krivka nahoru (: ted uz mam nejaky +40h v dragonsdogma2 a proste paradicka ((:
Hmm, vysoké hodnocení. A vypadá to, že božskou krásou jste nemysleli „tu krásu“.
Co se týče těch zvratů, předpokládám, že její kámoška z úvodu se tam ještě objeví.
BTW video s CZ titulky
Jen 9. Tak to je bída a ještě k tomu slabé dialogy . Takže nekupuji