RECENZE: Jakub Vágner, první běloch, kterého ve svém životě spatřili

Jmenovitě mezi příslušníky kmene Taoromenani, kteří jako jedni z posledních žijí v dobrovolné izolaci od civilizace. První běloch, kterého spatřili, byl před sedmi lety právě Vágner, jenž se ke spřátelené rodině vrací a zaznamenává změny.

Svět žil v harmonii, než z nebes sestoupila bytost, vypráví báje národů, z nichž dle dávných zvyků žijí tři klany, snad příslušníci téhož etnika; jistě to nikdo neví. 

V trojúhelníku, kde se střetávají naftaři, dřevaři a původní obyvatelé, se rodí paradoxy: mladí již mají mobilní telefony, ale dál se vedou kmenové války; dříve firmám jako úplatky místním stačily hrnce, dnes už se žádají televizory. 

A v hloubi pralesa následuje přes sto domorodců vzor svých předků bez sebemenšího doteku vymožeností, jak půvabně doloží výroba oštěpů, kdy Vágner používá nůž, kdežto hostitel kamenný nástroj.

Ještě než zmizí 60 % Režie Jakub Vomáčka, Jakub Vágner

Právě důvěrná blízkost a osobně sdílená každodennost od práce se dřevem až po lov divokých prasat tvoří z Vágnerova dokumentu unikát. 

Sice do něj vstupují i hlasy odborníků, ale nejpůsobivější je právě tam, kde Evropan mezi „naháče“ přirozeně zapadá a respektuje jejich kulturu. Včetně neobvyklé rovnosti pohlaví a generací: hlas ženy i dítěte tu má stejnou platnost jako soud dospělého muže.

4 fotografie

Pochopitelně snímek Ještě než zmizí obsahuje též očekávané ekologické motivy v podobě standardních výzev. Ale když se odečte komentář, zbývá ojedinělý pohled na odlehlou komunitu, v jejíž poetické mytologii dobro symbolizuje jaguár a zlo anakonda, střežící vstup zemřelých do obdoby ráje.